Publications  

Empirical Studies

OLDRICH KYN ZDROJE NEBO PODNETY RUSTU?


 

ZDROJE NEBO PODNETY RUSTU?

 

  IV

 

 

   Je zřejmé, že v současných diskusích nejde ani tak o obecné zákonitosti (i když se jimi operuje), jako spíše o to, jakým způsobem vyřešit dnešní problémy československé ekonomiky. Myslím, že nelze považovat, za prokazatelné, že jedinou možnou cestou překonání stagnace v ČSSR  je podstatné zvýšení miry akumulace a tudíž další snížení i tak již nízkého tempa růstu osobní spotřeby. Přinejmenším za stejně možnou můžeme považovat cestu, která se nebude opírat o další „tvorbu zdrojů“, ale o efektívnější využití té ohromné zásoby výrobních fondů, která u nás byla v minulosti vytvořena.

Dnes nemůžeme ovšem kategoricky tvrdit, že další vývoj půjde nutně první nebo druhou cestou. Ne snad proto, že by to bylo dáno objektivně někde mimo nás, ale právě naopak proto, že to závisí na tom, jak budou v budoucnosti probíhat ekonomická rozhodování. Efektivnost národního hospodářství jako celku závisí na tom, jak je v početných rozhodovacích procesech volena technologie výroby, jak je využíváno omezených zdrojů a jak dokonale jsou ekonomická rozhodování koordinována. Nepodaří-li se nám skutečně vytvořit dokonalejší mechanismus fungování socialistic­ké ekonomiky, budeme se pravděpodobně musit vrátit k logice staré sou­stavy. Ztráty vznikající z neracionálního rozhodování, plýtvání omezenými zdroji a nedokonalé ekonomické koordinace budeme musit nahrazovat další urychlenou „tvorbou zdrojů a dalším „utahováním opasků“. Takový vývoj si lze představit, stěží si však lze představit, že by při takovém vý­voji mohl socialismus prokázat své přednosti před kapitalismem.

Naděje, které vkládáme do nové soustavy řízení spočívají ve víře, že se ekonomický rozvoj, založený na kvantitativním kupení výrobních prostředků, ale doprovázený nevyužitím potenciální zásoby lidské inteligence, obecným úpadkem iniciatívy a nedostatečným tokem inovací, podaří pře­měnit v takový rozvoj, při němž lidský faktor bude umocňovat produktivní silu věcných faktorů výroby. Proto ústřédním problémem, který nýní před naší ekonomikou stojí, je problém, jak vytvořit systém, v němž by těm, kteři rozhodují, bylo dodáváno dostatečně množství vhodných informací, v němž by byla co nejméně deformována kriteria ekonomickáho rozhodo­váni a v němž by, a to jé především nutné, existovaly dostatečné stimuly na všech místech ekonomiky.

  To, že naše ekonomika trpí nedostatečnými zdroji, je pouze optický klam. Nedostatečnost zdrojů plyne pouze z toho, že existující zdroje nejsou efek­tívně využívány. To, co ekonomice skutečně chybí, jsou stimuly, které by vytváře1y zájem lidí vytěžit z existujících zdrojů maximální společenský efekt. Zahájime-li novou soustavu dalším zpomalením růstu spotřeby nebo dokonce snižováním reálné mzdy), pak stěží tento zájem podpoříme, ‘ale spiše posílíme i tak dosti rozšířenou nedůvěru v účinnost ekonomických změn, které u nás probíhají. Soudobá ekonomická teorie konstatovala mimo jiné také těsnou korelaci mezi růstem životní úrovně a růstem spo­lečenské produktivity práce.24 Omezování spotřeby oslabí podněty k práci a sníží tak jeden z nejdule­žitějších faktorů ekonomického růstu — rust produktivity práce. Rychlý růst spotřeby může naopak pomoci překonat nedůvěru, obnovit iniciativu a tak se stát pozitívním činitelem překonáni hospodářské stagnace.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Designed and maintained by Oldrich Kyn . If you want to send

a message to Oldrich Kyn  please click on the  following icon: