Publications  

Plan&Market  


 


6
.    Třetí fáze kritiky: rozpory modelu tržního socialismu, zejména jeho klíčový problém postavení socialistického podniku

 

6.1.  Třetí fáze kritiky je obsažena zejména v Hayekově stati z roku 1940. Nelze nevidět, že autor zde se zřejmou satisfakcí rozebírá všeobecný význam návrhů konkurenčního řešení a ukazuje „jak mnoho z původně reklamované nadřazenosti plánování nad konkurencí je opouštěno, jestliže plánovaná společnost má se nyní spoléhat při řízení výroby ve značné míře na konkurenci. Přinejmenším až do nedávna bylo obvyklé považovat plánování a konkurenci za protiklady, a to nesporně dosud platí o téměř všech plánovačích, s výjimkou několika ekonomů mezi nimi. Obávám se, že schémata prof. Langeho a dr. Dickinsona hořce zklamou všechny ty vědecké plánovače, kteří podle nedávných slov prof. B. M. S. Blacketta10) věří, že cílem plánování je ve značné míře překonat výsledky konkurence . . .“ (Hayek [3] , str. 99.)

Jak je již z citovaného patrné, Hayekova stať reaguje explicitně na práce Langeho [1]  a Dickinsona [2]. Některé kritické připomínky nelze proto vztáhnout na Lernera (zejména viz v dalších 6.2. a 6.3.), ale důležitá kritika týkající se postavení socialistického podniku (viz v dalších 6.4. a 6.5.) je plně vztažitelná i na tohoto autora.

6.2.  Leč přejděme k vlastní kritice. Pokud jde o tvoření cen výrobních prostředků centrálním plánovacím úřadem, domníváme se, že Hayek nemá pravdu, když tvrdí, že ani Lange ani Dickinson, jehož návrhy jsou v tomto bodě zcela obdobné, nevysvětlují, proč zde na rozdíl od oblasti spotřebních předmětů nepřipouštějí volnou tvorbu cen na trhu. Lange — domníváme se — jasně ukázal, že příčinou je neexistence dokonalé konkurence na tomto trhu, rušící parametrickou funkci cen. V zanedbání tohoto faktu Hayekem spatřujeme vliv určitých iluzí o fungování trhu, zejména zřejmé bagatelizování vlivu a důsledků nedokonalé konkurence na utváření cen rovnováhy. Proto také neklade otázku, kterou by bylo při rozboru Langeho modelu třeba klást: jak je to s otázkou monopolního postavení výrobců spotřebního zboží vůči spotřebitelům? Tuto otázku zkoumá např. Halm (str.119—200) a poučen problémy plné zaměstnanosti a inflace ji klade Schiller (str. 239—240).

6.3.      Ostatní kritické připomínky Hayeka jsou však závažné. Zdůrazňuje zejména, že centrální tvorba cen je nutně méně pružná a méně diferencovaná, než volná tvorba cen na trhu. Domníváme se, že rovněž správně vytýká přílišné ovlivnění teorií statické rovnováhy a dokonalé konkurence: „. . . nelze potlačit podezření, že tento návrh zrodil se z přemíry soustředěni na problémy stacionární rovnováhy. Kdybychom ve skutečném světě měli co činit s přibližně stálými daty, to znamená, kdyby problém spočíval v nalezení cenového systému, který by potom mohl být ponechán víceméně beze změny po dlouhá období, potom posuzovaný návrh by nebyl tak zcela nerozumný. Při daných a konstantních datech by vskutku bylo možno přiblížit se k takovému stavu rovnováhy metodou pokusu a omylu. Ale to zdaleka není situace ve skutečném světě, kde je pravidlem stálá změna. Zda a jak dalece je kdy dosaženo čehosi, co se přibližuje žádoucí rovnováze, záleží zcela na rychlosti, s níž je možno se přizpůsobovat ... Ať jsou metody, jimiž Nejvyšší ekonomická rada stanoví ceny, jakékoli a zvláště, ať jsou jakákoli období, ve kterých a pro která jsou ceny vyhlašovány, existují dva body, o nichž je málo sporu: ke změnám bude docházet později, než kdyby ceny byly určovány tržními stranami a bude menší diferenciace mezi cenami podle rozdílů kvality a okolností času a místa... Z obou těchto důvodů, tj. poněvadž ceny budou muset být stanoveny pro období a poněvadž budou muset být stanoveny rámcově pro kategorie zboží (na jiném místě Hayek mluví o vytváření jednotných cen pro třídy zboží —D. F.), velmi mnoho cen bude v tomto systému po většinu doby podstatně odlišných od toho, jaké by byly ve volném systému.“ (Hayek , str. 101—104.)

 

6.4.   Vážné jsou — zdá se nám — i námitky vznášené pokud jde o řešení problematiky podniku. Především je to otázka pravidel, jejichž dodržování má nahradit motiv zisku. Na otázku praktické využitelnosti vztahu ceny a marginálních nákladů narážel Hayek už v roce 1935: „Dává instrukce, že mají usilovat o ceny, jež právě kryjí jejich (marginální) náklady, skutečně jasné kritérium pro jednání? V této souvislosti se téměř zdá, jako by přílišné zabývání se podmínkami hypotetického stavu stacionární rovnováhy vedlo moderní ekonomy všeobecně — a zejména ty, kdož navrhují toto konkrétní řešení — k tomu, že připisují pojmu nákladů všeobecně větší přesnost a určenost, než může být přiřazena k jakémukoli nákladovému jevu ve skutečnem životě.“ (Hayek , str. 226.) Hayek dále klade otázku, jak se zajistí praktické uplatnění Langem formulovaných pravidel rozhodování socialistického ředitele, když „jedna z nejdůležitějších sil, jež ve skutečně konkurenční ekonomice přináší snížení nákladů na minimum, jež je možno odhalit, nebude přítomná, totiž cenová konkurence“. (Hayek , str. 106.) Domníváme se, že v této souvislosti by bylo nutno položit i otázku stimulů, neboť při zavedení inovace jde nikoli jen a nikoli hlavně o možnost snížení ceny, ale o mimořádný zisk.

Jelikož jsou ceny dány, může ředitel rozhodovat pouze o množství nakupovaných faktorů výroby, jejich kombinaci a o množství vlastní výroby, jeho funkce se redukuje na „přizpůsobovatele kvantity“ (quantity adjuster) (Hayek , str. 107). Leč ani tuto možnost nemůže dobře plnit když nemůže např. nabídkou vyšší ceny dodavateli dosáhnout zvýšení dodávek surovin či nabídkou nižší ceny odběrateli umožnit si vyšší odbyt.

S touto otázkou souvisí kritická připomínka, že ceny v daných podmínkách nemohou být ukazateli relativních příležitostí. Hayek připomíná Langeho názor, že „pravidlo vyrábět při minimálních průměrných nákladech nemá význam, pokud ceny nepředstavují relativní vzácnost faktorů výroby“ a navazuje: „Jinými slovy, ceny poskytnou základ pro racionální rozpočtováni jedině, jestliže jsou takové, že při panujících cenách kdokoli může vždy prodat nebo koupit tolik, kolik si přeje, nebo že kdokoli má mít volnost kupovat tak lacino nebo prodávat tak draho, jak je to umožněno ochotným partnerem. Jestliže nemohu kupovat více určitého faktoru tak dlouho, dokud pro mne znamená více než cena, a jestliže nemohu věc prodávat jakmile pro mne znamená méně než cena, kterou někdo jiný by byl ochoten za ni zaplatit, pak ceny nejsou více ukazateli alternativních možností.“ (Hayek , str. 105.)

 

6. 5. Uvedené připomínky tak či onak ještě souvisely s cenotvornou politikou. Avšak zdá se, že klíčová otázka postavení podniku v soustavě tržního socialismu, jak byla rovněž formulována Hayekem již v roce 1935, zní: „Co má být nezávislou podnikatelskou jednotkou (business unit)? Kdo má být manažerem? Jaké zdroje mu mají být svěřeny a jak má být testován jeho úspěch či neúspěch?. . . Tyto problémy jsou mimořádně zajímavé povahy. Ve své čisté podobě staví otázku odůvodnění soukromého vlastnictví (question of the rationale of private property) v jeho nejobecnějším a nejzákladnějším aspektu. Otázka pak je nikoli, zda problémy výroby a distribuce mohou být racionálně rozhodovány jednou centrální autoritou, ale zda rozhodování a odpovědnost mohou být přenechány jednotlivcům, kteří nejsou vlastníky nebo jinak přímo zainteresováni na výrobních prostředcích svěřených jejich správě (owners or otherwise directly interested in the means of production under their charge). Je nějaký rozhodující důvod, proč by odpovědnost za používání kterékoli části existujícího výrobního zařízení měla vždy být spojena s osobní zainteresovaností na ziscích nebo ztrátách na nich realizovaných, nebo by to byla pouze otázka, zda individuální manažeři, zmocnění společností uplatňovat její vlastnická práva podle dotyčného schématu, by sloužili společnýnl cílům lojálně a podle svých nejlepších schopností? . . . Předpokládat, že je možné vytvořit podmínky aby ti, kdo jsou odpovědni za rozhodováni, také platili za své chyby, zdá se čistou iluzí. Bude to přinejlepším systém quazi-konkurence, kde osoba skutečně odpovědná nebude podnikatel, ale úřední činitel, který schvaluje jeho rozhodnutí, a kde v důsledku toho vyvstanou všechny obtíže spojené s otázkou volnosti, iniciativy a stanovované odpovědnosti, jež jsou zpravidla spojeny s byrokracií.‘ (Hayek [2] , str. 232, 219, 237.)

Tyto myšlenky Hayek rozvíjí rovněž v citované kritice Langeho modelu. Klade např. otázku hodnocení podnikatelské činnosti manažera a dovozuje:

".... kontrola bude muset posuzovat nikoli co skutečně udělal, ale také co mohl a měl udělat. A z hlediska manažera bude daleko důležitější, aby byl vždy schopen prokázat, že ve světle znalosti, které měl, bylo učiněné rozhodnutí správné, než aby prokázal, že měl v konečných důsledcích pravdu. Jestliže toto nemusí vést k nejhorším formám byrokracie, pak už nevím, co by k ní mělo vést.“ (Hayek [2], Str. 108.)

Do značné míry tu jde o otázku rizika, nutně spojeného s podnikatelskou činností. „Jak se má rozhodnout, zda byl (= manažer) oprávněn podstoupit určité riziko? Je muž, který nikdy neutrpí ztráty, poněvadž nikdy neriskuje, nutně mužem, který nejvíce jedná v zájmu společností ?“ (Hayek [2] , str. 234.) Na jiném místě přímo říká, že „manažeři se budou bát podstupovat riziko.. .“ (Hayek [2] , str. 108.)

A právě tak obtížná je otázka hmotné odpovědnosti, o níž se uznává, že musí být chápána jako finanční odpovědnost. Hayek konstatuje lapidárně: „To je obtížný problém pokud jde o manažery, kteří nemají vlastní majetek.“ (Hayek[3] , str. 108.)

Z podobných příčin je obtížně realizovatelná i představa řízení investic úvěrovou činností centrální banky. Hayek logicky argumentuje, že „plánovací orgán nemůže být chápán jednoduše jako druh superbanky, která půjčuje pohotové fondy tomu, kdo nejvíce nabízí. Půjčoval by osobám, které nemají vlastní majetek. Nesl by proto veškeré riziko a neměl by nárok na určitou částku peněz, jako má banka. Měl by prostě vlastnická práva nad všemi reálnými zdroji. Ani by jeho rozhodování nemohlo být omezeno na redistribuci volného kapitálu v peněžní formě a popř. půdy. Musel by rozhodovat, zda určitý závod nebo část strojního zařízení má být dále ponechán podnikateli, který ho používal v minulosti, a to podle jeho hodnocení, nebo zda má být předán jinému, kdo slíbí větší výnos.“ (Hayek [3] , str. 19 až 110 a [2], str. 232—233.)

Celkový závěr Hayeka k možnostem praktické realizace navrhovaného typu tržního socialismu je skeptický, domnívá se, že jeho vnitřní rozpory by jej nutně tlačily zpět k centralistickému modelu (Hayek[2] , str. 238 a [3], str. 113). K podobným závěrům dospívá i Robbins: „Někdy se předpokládá, že tato obtíž může být překonána vytvořením fiktivních trhů. Plánovaná společnost má být rozdělena na relativně nezávisle výrobní jednotky a vedení těchto jednotek má hrát konkurenci ... Bohužel zdá se, že neexistuje důvod předpokládat, že by tato simulace mohla být úspěšná. Pro volnou konkurenci je nezbytné, aby měl podnikatel možnost zcela stáhnout svůj kapitál z jednoho druhu výroby, prodat svůj závod a zásoby a začít výrobu jiného druhu. Musí mít právo rozbít administrativní jednotky. Je těžké si představit, jak by svoboda tohoto druhu ... mohla být realizována ve společnosti, jejíž raison d‘etre je vlastnictví a řízení z centra  . . Máme opravdu slabé důvody předpokládat, že orgány moci v plánované společnosti sáhnou k pseudokonkurenci. Je-mnohem pravděpodobnější, že by se vrátily k čistě autoritativnímu plánování. Pokoušely by se řídit celou výrobu jako generálové řídí armádu za války.“ (Robbins , str. 154.)


 

 

OK Economics was designed and it is maintained by Oldrich Kyn.
To send me a message, please use one of the following addresses:

okyn@bu.edu --- okyn@verizon.net

This website contains the following sections:

General  Economics:

http://econc10.bu.edu/GENEC/Default.htm

Economic Systems:  

http://econc10.bu.edu/economic_systems/economics_system_frame.htm

Money and Banking:

http://econc10.bu.edu/Ec341_money/ec341_frame.htm

Past students:

http://econc10.bu.edu/okyn/OKpers/okyn_pub_frame.htm

Czech Republic

http://econc10.bu.edu/Czech_rep/czech_rep.htm

Kyn’s Publications

http://econc10.bu.edu/okyn/OKpers/okyn_pub_frame.htm

 American education

http://econc10.bu.edu/DECAMEDU/Decline/decline.htm

free hit counters
Nutrisystem Diet Coupons