Publications 

HET - History of Economic Thoughts

 

 


OLDRICH KYN



INOVACE -
 

PODNIKÁNĺ -


ÚVĚR


v teorii
 

J.A. Schumpetera


Hospodarske noviny, 34 / 1966
 

"Vykonání něčeho nového je nejen věci objektivně těžší než vykonání něčeho, co je známé a vyzkoušené, ale navíc jednotlivec cítí ve vztahu k tomu nechuť a citil by ji dokonce i tehdy, kdyby nebylo objektivních těžkostí .. V psychice toho, kdo touží vykonat něco nového, zvedají hlavu síly zvyku a vystupují proti rodícímu se plánu. Historie vědy je jednim velkym potvrzenim faktu, že prijeti nového vědeckého stanoviska nebo metody je pro nás věci neslychaně těžkou. Myšleni se stále vrací do starych kolejí...."

JOSEPH ALOIS SCHUMPETER

 

Když měl před několika lety v Praze přednašku Maurice Dobb, mnohé z nás tehdy poněkud udivilo, že označil J. A. Schumpetera za ekonoma, který je pro současnost významnějši než J. M. Keynes. Náš, podiv pravděpodobně pramenil z toho, že jsme toho tehdy o Schumpeterovi příliš mnoho nevéděli a také z toho, že to bylo právě v době oživeného zájmu o Keynesovu teorii a teorie růstu v souvislosti s překonáváním dogmatického výkladu státně kapitalistických tendancl v soudobém světě.

V souvislosti s novou soustavou řízení národního hospodářstvi se však vynořily problémy, které pro nás udělaly učení J. A. Schumpetera velmi aktuální. Nebude na skodu vybrat z velmi bohatého díla tohoto významného ekonoma dvacátého století právě jeho první knihu „Theorie der Wirtshaftlichen Entwicklung“ z roku 1912. Navzdory padesáti rokům, které od její publikace uplynuly, může říci k našim dnešním problémům mnohem více než mnohé ekonomické práce napsané u nás před pěti lety.

Pojetí ekonomické dynamiky

 

Schumpeter byl jedním z prvých nemarxistických ekonomů, který postavil do centra své pozornosti ekonomickou dynamiku. Byla to asi do značně míry reakce na sta­tičnost margina1istické teorie jeho ucitelů z rakouské školy. S pojmy ekonomická statika a dynamika přišel již o něco dříve J. B. Clark, ten je však chápal zcela jinak. Clark povazoval statiku za normalni stav ekonomiky v nemz se vsechny zakonitosti projevuji v nejcistsi podobe. Dynamika pro nej znamenala poruchy, vykyvy a odchylky od statickeho stavu. Dynamiku prirovnaval k neustalemu otrasani nadobou s kapalinou, ktere zpusobuje vlneni hladiny, ktera vsak presto stale tihne ke sve staticke podobe.

Pro Schumpetera znamená dynamika něco zcela jiného. Dynamika není jen »znečištěná statika«, nýbrž má své zcela zvláštní samostatné problémy a zákonitosti, které ze statického pohledu nelze vysvětlit. V ekonomice je vestavěn jistý motor, který ji žene neustále vpřed, a je třeba vysvětlit, jaké jsou endogenní síly, které tento pohyb vyvolavaji. Přitom Schumpetera nezajimaji na dynamice ani tak ty procesy, které vedou k pouhému kvantitativnimu narůstáni, jako především kvalitativni změny v hospodářstvi, která nazývá inovacemi. Teprve inovace charakterizuji hospodářský rozvoj na rozdil od pouhého kvantitativního růstu. Rozvoj je charakterizován ne tím, že se například výrobku A vyrobí o něco vice a výrobku B o něco méně, ale tím, že se náhle objevi výrobek C, který je něčím novým, co zde dříve nebylo. Inovace přinášeji do ekonomiky náhlé, nespojité změny, které jsou obvykle nepředvidatelne. Uvedený příklad ovšem nemá znamenat, že by Schumpeter pod pojmem inovace zahrnoval pouze zaváděni nových výrobků. Zahrnuje tam mnohem bohatší škálu procesů, například i změny v organizaci ekonomického systému. K tomu se však ještě vrátíme.

Ani statiku Schumpeter nechápe jako klid a neměnnost. I bez existence inovaci musí hospodářský život neustále proudit, statky se stále znovu vyrábějí, směňují a spotřebovávají, peníze obíhají atd. Schumpeterovská statika není strnulý stav, ale neustále probíhající tok hospodářského života, který však zůstává ve starých tradičních kolejích. Výrobky se vyrábějí a zase mizí a opět se znovu vyráběji, avšak stále se vyráběji tytéž výrobky a stejnými technologickými postupy za stejných ekonomických podmínek. Jde jen o cyklické opakování toho, co tu již bylo. Schumpeter proto tuto situaci nazývá kruhovým tokem. je to něco na způsob prosté reprodukce v Marxově pojetí, jenže Schumpeterovi nejde ani tak o to, zda se mění či nemění kvantitativní velikost produkce, ale o to, ze zůstává konzervativni, neměnný styl hospodářského života.

Inovace

 

Inovace, které mají rozhodujici význam pro ekonomický rozvoj, prameni ze strany výroby a nikoliv spotřeby. V tomto směru stoji Schumpeter opět v opozici k teorii rakouské školy, podle níž spotřebitel svou volbou rozhoduje o tom, co se bude vyrábět. „Jenže inovace se v hospodářstvi zpravidla neuskutečnují takovým způsobem, že napřed vzniknou u spotřebitelů spontánně nové potřeby a pak pod je­jich tlakem dojde k přestavbě vyrobniiho aparátu .  Iniciá­torem ekonomických zmen je zpravidla výrobce, který v pri­pade potřeby vychovává spotřebitele... jestliže tedy v teorii kruhového toku je nejen možno, ale jednoduše je třeba chápat potřeby spotřebitelů jako nezávislý a ve skutečnosti základní cinitel, pak při analýze změn musi být naše stanovisko opačné.“ (Citáty jsou z polského vydáni: J. Schumpeter Teoria rozwoju gospodarczego, PWN, 1960).

Všimněme si, že Schumpeter nepopirá uplně vedouci úlo­hu spotrebitele popirá pouze, že by podnety k ekonomickému rozvoji vznikaly na stráně spotreby.Ekonomický rozvoj má kořeny ve výrobě. Ne v tom, že se vyrabi stale znovu nebo více, ale v tom, že se vyrábi jinak. Vyrábět vsak znamená určitým způsobem kombinovat vyrobni faktory, tj; pracovni silu, výrobni prostředky a přirodni zdroje. Vyrábět jinak znamená kombinovat výrobni faktory jinak. "Rozvoj v našem pojeti je tedy prováděni nových kombinaci."

Schumpeter uvádi pět připadu, :které znamenaji zavadeni nových kombinaci. Jsou to: 1. zavedeni výroby nové­ho druhu zboží nebo změna vlastnosti dosavadniho druhu; 2. zavedeni nové výrobni metody, která se může opirat napřiklad o nový vědecký objev; 3. otevřeni nového trhu; 4. použlváni nových zdrojů surovin nebo polotovarů; 5. nova organizace výrobý. To vsechno jsou inovace v Schumpeterove pojaei. Mezi inovacemi má jistě významné misto technický pokrok, ale pojem inovace je širsi než pojem technickeho pokroku. Nedopustime se  zadneho násilí na Schumpeterovi, kdyz ‘řekneme, ze pod bod 5 lze zahrnout i socialne ekonomicke zmeny v ekonomickem systemu.

A nyni se dostáváme k velmi významnému bodu, v němž jako by se Schumpeter zapojil do naši současné diskuse o »žiti nad poměry«. Polemizuje proti názoru, že rozvoj předpokládá v prvé řadě větši a větši kupeni výrobnich prostředků na základě akumulace. "Nové kombinace musi zpravidla stahovat potřebné výrobní prostředky z nějakých starých kombinaci ... můžeme řici, že se to stává vzdycky. Prováděni nových kombinaci znamená proto jenom jiný způsob využiti zásoby výrobnich prostředků, která v narodnim hospodářstvi existuje. .. . rozvoj   se   opirá   předevsim   o  odlišný způsob použiváni existujicích zásob, o to, ze se s jejich pomoci  vy­tvářejí nové výrobky, bez ohledu na to, zda tyto zásoby rostou ci ne." (Podtrhl O. K.)

Toto Schumpeterovo tvrzeni nesmime ovšem přehnaně interpretovat tak, jako by zcela popiral jakýkoliv význam akumulace. Je však pravda, že popíral primární význam akumulace pro rozvoj. Primární význam podle něj mají inovace, tj. nové kombinace existujíci zásoby výrobních faktorů.

Podnikavost

 

Inovace neprichazeji samy o sobe, nepadaji z nebe. O nove kombinaci vyrobnich faktorů musel nekdo rozhodnout a někdo ji musí uskutečnit. Člověka, který je nositelem inovace, Schumpeter nazývá podnikatelem.. Podnikatel v Schumpoterově pojetí není jakýkoliv ředitel, vedoucí nebo manažer, ale pouze ten, kdo prosazuje inovaci. Podni­katelem v tomto smyslu může být  dokonce osoba, kterou bychom běžně tímto názvem neoznačili. Určujícím rysem podnikatele je podnikavost, tj. uskutečňování změn, prosazováni inovací do hospodářského života. Podnikatelství není nějaký druh zaměstnání, je to společenská funkce a ne sociální zařazeni. Podnikatelem je každý jen po tu dobu, po kterou je nositelem inovace, proto se podnikatelé (v Schumpeterově smyslu slova) nekonstituuji v nějaké sociální skupiny.

Podnikatelé představuji zvláštní typ, jde však především o typ jednáni; o typ lidí jen potud, pokud jistý způsob jed­náni si vyžaduje jistého typu lidi. „Typ jednáni o kterém mluvíme, je specifický ve dvojím smyslu. Především proto, že jeho cílem je dosáhnout něčeho jiného, a proto, že znamená děláni něčeho jiného, něž se dělá obvykle   Za druhé typ jednání, o němž je reč, je sám o sobě něčím ji­ným, je to dělání něčeho jiného, které vyžaduje ne jiného stupně schopností, ale úplně jiných schopnosti než ty, které vyžaduje realizace kruhového toku.“

Hospodářská činnost v kruhovém toku je konvenční, vyžaduje pouze návyk a rutinu, ale jinak jí může dělat téměř každý. Z hlediska kruhového toku je třeba stálého opa­kováni téhož způsobu činností a jen tím se získá cvik a rutina. Vznikají tak zároveň konzervativní tendence. Rozvoj vyžaduje opak, překonáni konzervatismu, touhu po změně, snahu dělat něco zcela novým způsobem, o kterém se ještě přesně neví, zda a jak povede k cíli. Rozvoj je v rozporu s rutinou. Avšak „tam, kde končí hranice rutiny, mnoho lidí již nemůže pokračovat a mnozí to mohou učinit jen do jisté míry.“

Proto podnikatelé musí mít určíte specifické vlastnosti, které se většinou vyskytují mezi lidmi dosti zřídka. Musí to být lidé, kteří jsou schopni překonávat odpor okoli i vlastní předsudky, lidé, kteří se nebojí riskovat, plout proti proudu a pracovat s neznámými veličinami. Proti těmto vlastnostem se staví dvoji překážky: vnitřní a vnější. Vnitř­ní překážky mají svůj původ v samostatném procesu myšle­ní člověka. Každý člověk má určité přirozené sklony ke konzervatismu v myšleni, zvyká si na určité ustálené myšlenkové postupy a závěry, které se obtížně překonávaji.“Podstata ustálených myšlenkových návyků, jejich funkce spotit energii, se opírá o fakt, že se staly podvědomé, že dávají výsledky automaticky, a že jim neubliži ani kritika a dokonce ani rozpor s obecnými fakty.“

Vnějši překážky tvoří odpor společenského prostředí. „Tato reakce se může projevit především v překážkách právní nebo politické povahy. Ale abstrahujeme-li od těchto pře­kážek, pak pokaždé, když nějaký člen společenské skupiny opusti šablony chováni, setká se s odsuzováním, byt různého rozsahu v závislosti ne tom, zda je daná společenská skupina zvyklá na změny chováni či ne... Opozice je silnější v primitivních stadiích kultury než v stadiích pokročilejších, ale extstuje vždy.“

Zůstává ještě otázka jaké jsou motivy, jež vedou podni­katele k inovační činnosti. Schumpeter se domnívá, že pro objasnění motivů podnikavosti je nezbytné psychologické hledisko. Domnivá se, že podnikavost nelze vysvétlit cistě ekonomickými motivy. Že psychologie podnikatele je nehe­donistická. Uspokojování potřeb je podle něho možno považovat za hlavni motiv jen v kruhovem toku. Pro podnikatele je spiše motivem rozbijet staré tradice, touha bojovat a dobývat, dokazovat svůj úspěch a převahu nad jinými. To naprosto neznamená, že by popíral úlohu ziskového motivu. Naopak, ziskový motiv je podle něj důležitým předpokladem existence podnikavosti. Ovšem říká, že ziskový motiv podnikatele nemá hedonistickou povahu. (Připomeňme si, že v Schumpeterově pojetí neni rovnitko mezi pojmy podnikatel a kapitalista.To znamená, že s Schumpeterovým pojetím je slučitelná existence kapitalistů, pro něž má zisko­vý motiv především hedonistickou povahu, tj. kteří touži po zisku pro bohatost spotřeby a přepych.) Podnikatel se nepídi po zisku jen proto, aby mohl lépe uspokojovat své potřeby, aby dosahoval větší slasti z bohatšího konzumu. Podnikatel se honí za ziskem „ především proto, že peněžní zisk poskytuje precizní a na názoru jinych lidi nezávislou miru ‚vítězství‘ a ,vedeni‘ v kapitalistickém světě ‚.. Bylo by velmi obtížné nahradit něčím jiným zisk jako pohon­nou sílu průmyslového rozvoje, a to i kdybychom odmítli jeho význam pro tvoření investičního fondu...“

Uloha úvěru a bank

 

Aby podnikatel mohl splnit svou společenskou roli, tj. prosazovat nové kombinace výrobních faktorů; musí mu někdo dát výrobní prostředky do rukou. Může je např. zdědít, ale ten, kdo zdědi kapitál, se ještě automaticky nesté­vá podnikatelem v Schumpeterově smyslu. Na druhé straně mohou existovat lidé, ktoři mají podnikatelské schopnosti a vlastnosti a nemají kapitál. A zde se objuvuje velmi významná úloha bank a úveru. Banky maji pro hospodářský rozvoj velký význam, protoze odčerpávají kapitál (a tím i   výrobní prostředky) z rukou mene schopných majitelu a pomocí úverů je poskytují podnikatelům - inovátorům. Tedy banky prostřednictvím úvěru provádějí ono stahovaní výrobních prostředků ze starých kombinací a určování jich k novým kombinacím.

A tak se znovu dostávame k problému akumulace. „Konvenční teorie spatřuje problém v existenci výrobních prostředků, potřebných pro nové, ci spiše pro všechny výrobni procesy a v souvislosti s tim se akumulace stáva zvláštní funkci či službou. Pokud jde o nas, zcela popíráme existenci takového problému... Takový problém neexistuje v kruhovém toku... ale neexistuje ani při realizaci nových kombinací... Místo toho vidíme zcela jiny  problém: problém odčerpání výrobnich prostředků (jiz nekde použivaných) z kruhového toku a přiděleni jich do nové kombinace.“

Tuto roli, jak jsme již řekli, plní banka prostřednictvím úvěru. Úvěr však může být poskytován z prustředků, kte­ré jsou získány z akumulačních úspor. Aby zvlášť zdůraznil nezávislost rozvoje na akumulaci, uvádí Schumpeter případ, při němž může dojit k hospodářskému rozvoji zcela bez akumulace. I v takovém případě mohou banky vytvaret dodatečný úvěr, ale tvoři ho »z ničeho«, čistě nomi­nální kreaci. Z hlediska běžných představ se zdá, že takovyto uver, ktery neni podlozen skutecnym kapitalem, nemůže vést k realnemu ekonomickemu rustu, ale vyvola je penezni inflaci. S tim Schumpeter nesouhlasi. Ovsem nejprve dojde jen k inflacnimu zvýseni množstvi obeziva, co se vsak stane dale? Pokles kupni sily penez, zpusobi, ze hospodarsti agenti pusobici v kruhovem toku budou moci za sve penize koupit méně výrobnich prostředku nez drive.

Inflaci jim tedy banka odebrala z rukou cast výrobnich prostředků, které pak prostředničtvim úvěru poskytuje inovátorům. Tvořeni úvěru »z ničeho« sice nestvořilo vice výrobnlich prostředků, ale preorozdělilo existujici výrobni prostředky z jedněch rukou do druhých. Pokud přitom přechazeji prostředky z nepovolaných rukou do rukou podnikatelů, je tim »z ničeho« stvořeno »něco« - uplatňuje se inovace, která dává impuls hospodářskému rozvoji.

„A tak bankér je prostrednikem mezi těmi, kteří chteji realizovat nové kombinace, a držiteli výrobních prostredků. Je ve své podstate rozvojovým faktorem, ovšem jen tehdy, když neni společenský proces rizen žádnou centrální moci. Umožňuje provádění nových kombinací, poveruje lidi, jako by jménem společnosti, jejich realizaci. Je eforem tržniho hospodárství.“

Podnikatele se ziskovým motivem a bankéři disponující úvěrem, to jsou podle Schumpetera nejdůležitější charakteristiky, které způsobují dynamičnost kapitalistického hospodářství. jsou to předpoklady neustálého toku inovací, který vede k hospodářskému rozvoji. Je známo, že se Schumpeter díval na budoucnost dosti pesimisticky. Ac sám nebyl socialista, byl přesvědčen, že kapitalismus bude nut­ně vystřídán socialismem. Na tuto historickou nutnost se však nedíval příliš optimisticky, poněvadž podle jeho ná­zoru socialistické hospodářství nemůže být dosti dynamic­ké. Věřil, že za socialismu zmizi hlavní hybatelé hospodářského rozvoje, tj. podnikavost a ziskový motiv a rovněž banky a úvěr ztratí svou roli při prosazování inovaci. Oslabování těchto rozvojových faktorů spojoval s procesem koncentrace výroby a centralizace hospodářského řízeni, který probíhá jíž za kapitalismu. To bychom se však dostali k jeho mnohem pozdější a také velmi zajímavé knize Kapitalismus, socialismus a demokracie.

Schumpeterova teorie je jistě dost jednostranná. Každá teorie však musí být více ci měně jednostranná. Je také zřejmé, že přilis podcenil význam akumulace, avšak na druhé straně má zřejmě pravdu, když považuje inovace za významnější rozvojový činitel, než je akumulace. Mohli bychom konec konců říci, že v »primárnosti inovací« je jiným jazykem vyjádřena marxistická teze o úloze výrobnich sil pro hospodářský rozvoj. Zdá se také, že poslední naše zkušenosti daly dosti za pravdu Schumpeterově analýze úlohy podnikavosti ziskového motivu, bank a úvěru. Hlavní Schumpeterův omyl je v tom, že popíral možnost existence těchto faktorů ekonomického rozvoje za socialismu

Socialistická podnikavost by mělia být jedním z hlavních atributů nové soustavy řízení a ziskový motiv, třeba ve for­mě zainteresovanosti na hrubém duchodu, byl pro socialis­mus nejen teoreticky rehabilitován, ale také se ho praktic­ky využívá. Snad bychom měli věnovat o něco větši pozornost úloze bank a úvěru. Ukazuje se, že žádný z těchto cinitelů není závislý na specificky kapitalistických formách vlastnictví a rozdělování a nemáme proto důvodu se domní­vat, že by impulsy hospodářského rozvoje nemohly být za socialismu stejně silné nebo ještě silnější než v kapitalismu.

 

 

 

 

 

 

 

OK Economics was designed and it is maintained by Oldrich Kyn.
To send me a message, please use one of the following addresses:

okyn@bu.edu --- okyn@verizon.net

This website contains the following sections:

General  Economics:

http://econc10.bu.edu/GENEC/Default.htm

Economic Systems:  

http://econc10.bu.edu/economic_systems/economics_system_frame.htm

Money and Banking:

http://econc10.bu.edu/Ec341_money/ec341_frame.htm

Past students:

http://econc10.bu.edu/okyn/OKpers/okyn_pub_frame.htm

Czech Republic

http://econc10.bu.edu/Czech_rep/czech_rep.htm

Kyn’s Publications

http://econc10.bu.edu/okyn/OKpers/okyn_pub_frame.htm

 American education

http://econc10.bu.edu/DECAMEDU/Decline/decline.htm

free hit counters
Nutrisystem Diet Coupons