Plan and Market   Vyzva Marxisticke Ekonomii

,,Socha profesora Misese by měla zaujímat čestné místo v hale ministerstva socializace nebo centrálního plánovacího úřadu socialistického státu jako výraz uznání za velkou službu, kterou poskytl, a jako memento prvořadého významu ekonomické kalkulace.''

Kdybychom si před několika málo lety [pred 1968], tj. v době, kdy byla veškerá buržoazní ekonomie považována za zcela nevědeckou, přečetli citát, uvedený v záhlaví tohoto článku, byli bychom přinejmenším udiveni tím, jak marxista Oskar Lange ocenuje buržoazního ekonoma Misese. Ludwig von Mises1 je skutečně buržoazní ekonom a o apologetickém charakteru jeho teorie nemůže být pochyb. Přesto však jeho stať ,,Ekonomická kalkulace v socialistickém společenstvi (Die Wirtschaftrechnung in sozialistischen Gemeinwesen, Archiv fur Sozialwissenschaft, 1920) měla velký význam pro ekonomickou teorii socialismu, a to nejen ve dvacátých letech, ale i dnes. Je historickým paradoxem, že význam ekonomické kalkulace pro fungováni socialismu začínáme u nás uznávat teprve pul století po vyjití Misesovy statě a 30 let po Langově práci ,,O ekonomické teorli socialismu (On the Economic Theory of Socialism, Review of Economic Studies, 1936—1937), v níž reagoval na Misesovu kritiku socialismu. Uvedeme zde hlavní Misesovy myšlenky, které jsou dodnes aktuální a které nám připomenou závažnost problému ekonomické kalkulace.

==================================================

1 Prof. dr. Ludwig von Mises — zakladatel a pracovník rakouského ,,Institutu für Wirtschaftsforschung, který letos slaví 40 let svého trvání.

JE SOCIALISMUS POZEHNANI NEBO POHROMA?

Ludwig von Mises ve své ekonomické teorii navazuje na učení rakouské školy a je tedy stoupencem teorie mezního užitku. Je typickým představitelem liberalistické teorie a odpůrcem každého centralismu, a tedy i socialismu. Důvod, proč se zabývá problémem socialistického hospodářství, vysvětluje v úvodu své statě těmito slovy: ,,Nezávisle na tom, zda považujeme příchod socialismu za nevyhnutelný dusledek lidského vývoje, nebo považujeme-li zespole­čenštění vyrobních prostředkű za největší požehnání, či naopak nejhorší pohromu, která muže padnout na lidstvo, musíme přinejmenším připustit, že zkoumání podmínek společnosti založené na socialistickém základě je něčím víc než jen ,dobrým duševním cvičením... Ve věku, v němž se stále více blížíme k socialismu a který dokonce jiz  v jistém smyslu pře­vládá, má pro vysvětlení toho, co se děje kolem nás, stále větší význam studium problémů socialismu."

Základní cíl, který si von Mises klade, je dokázat, že socialistické hospodářství nemuže efektivně fungovat, protoe zrušení tržních vztahů znemožnuje racionální ekonomické roz­hodování. Logiku Misesovy argumentace lze zhruba shrnout takto: socialismus znamená znárodnění, a zároven se zrušením soukromého vlastnictví mizí zbožní vztahy a přestává fungovat tržní mechanismus. Bez nich je však nemožná ekonomická kalkulace, a tedy také optimální využití ekonomických zdrojů. Zrušení zbožních vztahů nutně povede k plýtvání omezenými zdroji a bude hlavní příčinou neefektivnosti socialistické ekonomiky.  

Misesovy představy o socialismu odpovídají ovšem době, v níž svou stať psal. Teoretikové socialismu a s nimi i jejich odpůrci tehdy vesměs předpokládali, že ihned po socialistické revoluci budou zrušeny peníze a zcela zmizí zbožní vztahy. Také v jediném socialistickém státě (sovětském Rusku) bylo v té době naturální hospodářství — válečný komunismus. Není proto divu, že Mises ztotožňuje socialismus s naturálním hospodářstvím, v němž spotřební předměty jsou přímo centrálně rozdělovány prostřednictvím poukázek mezi občany socia­listického státu, a výrobní prostředky jsou centrálně rozdělovány mezi podniky přímo v naturální podobě. Připouští  sice, že v socialismu může vzniknout směna v určitých omezených hranicích, ale „materiálem této směny budou nejvýše spotřební předměty. Výrobní prostředky v socialistickém společenstvi jsou výlučně společenské; jsou nezcizitelným vlastnictvím společ­nosti, a tedy res extra commercium“.

V socialismu mohou být sice zachovány peníze, ale jejich význam je zcela jiný než ve společnosti se soukromým vlastnictvím. „Protože nikdy se nestanou žádné výrobní pro­středky objektem směny, bude nemožné určit jejich peněžní hodnotu. Peníze nikdy nebudou plnit v socialistickém státě tu roli, kterou plní ve společnosti založené na konkurenci. Kalkulace v peněžních jednotkách zde bude nemožná.“

KAZDÝ CLOVËK KALKULUJE

Princip ekonomické kalkulace vysvětluje von Mises v souladu s teorií mezního užitku. Hodnota má podle této teorie dva zdroje: užitecnost a omezenost výrobních faktoru. Každý clovek neustále rozhoduje o tom, jakým zpusobem bude uspokojovat své potřeby. Tím zároven provádí hodnotící soudy, sestavuje ruzné výrobky do pořadí podle toho, jaký mají pro něj stupen užitecnosti. Z těchto individuálních preferenčních stupnic ruzných lidí se ve směnném procesu odvozují objektivní směnné poměry. Lidé svým subjektivním hodnocením zboží vnášejí lidská kritéria do ekonomického procesu, a vytvářejí tak pro ekonomiku hodnotící stupnice. Ve vzájemných interakcích při směně jsou podle těchto hodnotících stupnic nejprve ocenovány spotřební předměty a z nich je pak prostřednictvím trhu imputována hodnota výrobkum vyššího a vyššího rádu (tj. výrobním prostředkum čím dále více vzdáleným v řetězci výrobních návazností od spotřebních předmětu), až nakonec prvotním ekonomickým zdrojum.

Ceny, které se utvářejí v procesu imputace hodnoty, mají tu vlastnost, že vyjadřují míru omezenosti zdroju vzhledem k lidským potřebám. V ceně každého individuálního výrobku, výrobního prostředku nebo prvotního zdroje jsou zobrazeny preferenční stupnice všech zdroju. Kalkuluje-li se ve výrobě pomocí těchto cen, znamená to, že rozhodování individuálních podnikatelu je ovlivněno tak, aby bylo omezených zdroju využíváno v souhlase se spotřebitelskými preferencemi. Výrobní proces, který se v těchto cenách jeví jako ztrátový, je ze společenského hlediska neefektivní a vede k plýtvání omezenými zdroji.  

Podle von Misese muže k procesu imputace hodnoty docházet jen tehdy, jsou-li ceny utvářeny volně na trhu. Proto považuje volný trh za nezbytnou podmínku takové alokace omezených zdroju, která by nejlépe odpovídala společenským zájmúm, nebo jinak řečeno, jedině při volném trhu je možno z daných zdroju vyrábet zboží, které je pro spotřebitele nejužitečnejší.  

Proces ocenování zboží není sice podle Misese ideálním a naprosto přesným měřítkem efektivnosti využití omezených zdroju, ale je nezbytnou podmínkou ekonomické kalkulace. Bez toho, aby byly všechny výrobky nejprve převedeny na srovnatelné měrné jednotky, by žádná kalkulace efektivnosti nebyla možná.  

Posuzovat přímo v naturálních jednotkách je možné pouze ve velmi jednoduchých případech, např. v domácím hospodářství. Není to však možné tam, kde je složitá a mnohostupnovitá dělba práce. "Zádný jednotlivec nemuže nikdy zvládnout nesčetné možnosti výroby tak, aby byl schopen provádět přímo a jasně hodnotící soudy bez pomoci nějakého systému výpočtu. Dokonce i v socialistické společnosti bude jasné, že je lepší mít 1000 hl vina než 800 hl. A není težké rozhodnout se, chce-li společnost raději 1000 hl vína nebo 500 hl oleje. K zjištění tohoto faktu není třeba žádného systému kalkulací. Rozhodující je vule ekonomických subjektu. Ale jakmile bylo toto rozhodnutí prijato, vzniká teprve skutečný problém ekonomického rozhodování, tj. jak hospodárně rozmístit prostředky, aby bylo dosaženo žádaného cíle. A to je možné jen pomocí nejakého druhu ekonomické kalkulace. Lidský rozum se bez pomoci takového prostředku nemuže dobře orientovat. Bylo by iluzorní si představovat, že za socialismu muže kalkulace in natura nahradit penežní kalkulaci. Kalkulace in natura muže v hospodářství bez směny zahrnovat nejvýše spotřební předměty. Ale zcela selhává tam, kde se má vztahovat na zboží vyššího řádu. A jakmile je upušteno od koncepce volnř utvářených cen pro zboží vyššího řádu, stává se racionální výroba zcela nemožnou."

BUDE FUNGOVAT HOSPODÁRSTVI ZA SOCIALISMU?

Bylo již řečeno, že podle představ von Misese znamená zrušení soukromého vlastnictví zároven zrušení trhu, a to přinejmenším trhu výrobních prostředku. A jak jsme již videli, trhu výrobních prostředku přikládá von Mises dokonce větší význam než trhu spotřebních předmětu. Proto říká: "Každý krok, který nás vzdaluje od soukromého vlastnictví výrobních prostředku a od používání peněz, nás také vzdaluje od racionálního hospodářství."

Z toho von Mises vyvozuje, že výroba za socialismu bude nutně neefektivní v tom smyslu, že se budou vyrábět výrobky, o než lidé nebudou mít zájem, a na druhé straně nebudou výrobky, které lidé preferují. "Dodávky zboží již samy o sobě nebudou anarchické. To je pravda... Nyní však místo hospodářství s ‚anarchickým' zpusobem výroby bude uvolněno místo nesmyslné výrobě absurdního aparátu. Kola se budou točit, avšak naprázdno. Lze si představit podstatu budoucí socialistické společnosti. Budou v ní fungovat stovky a tisíce podniku, velmi málo z nich však bude produkovat hotové výrobky pro spotřebu; ve většine případu budou vytvářet polotovary a výrobní prostředky. Všechny tyto podniky budou ve vzájemných vztazích. Každý výrobek bude procházet celou řadou stadií než bude dokončen. V tomto neutuchajícím procesu pachtění a lopocení však nebudou mít orgány řízení žádný prostředek, kterým by mohli ověřit jeho výsledky. Podle čeho budou moci rozhodnout, která z výrobních metod je efektivnejší?... Tak se v socialistické společnosti každá ekonomická změna stává věcí, jejíž úspěch nemuže být ani předem ani dodatečně oceněn. Je to jenom tápání v temnotě."

S problémem ekonomické kalkulace je podle von Misese spojen i problém iniciativy a odpovednosti. "Všeobecne se uznává, že vyloucení svobodné iniciativy a individuální odpovednosti, o než se opírá úspech soukromých podniku, vytvárí nejvážnejší hrozbu socialistické ekonomické organizaci. V socialistických podnicích neexistuje vnitrní tlak reformovat a zdokonalovat výrobu a nemohou se prizpusobovat menícím se podmínkám v poptávce."

MÁ MARXISTICKÁ EKONOMICKÁ TEORIE ODPOVED?

Jak muže marxistická ekonomie odpovědět na tuto Misesovu kritiku mechanismu fungování socialistické ekonomiky? Zajisté nejsnadnejší by bylo - jak to koneckoncu dělali a dodnes dělají někteří "kritikové" buržoazních teorií - proste vše co říká Mises odmítnout a označit ho za antikomunistu a apologeta kapitalismu. Praxe nás však již natolik poučila, že problém ekonomické kalkulace a racionálního ekonomického využívání omezených zdroju je natolik vážný, že ho nelze silnými slovy sprovodit ze světa. Mnozí socialisté a mezi nimi i marxisté (zejména pak Oskar Lange) si již pred válkou uvědomili závažnost von Misesových argumentu a dospěli k názoru, že je třeba opustit staré představy o tom, jak má být organizována socialistická ekonomika a vytvořit takový nový "model fungování", který by neměl ty nedostatky, které Mises kritizuje.

Ruzné modely fungování byly již nejen všeobecně akceptovány naší teorií, ale stávají se skutečností. Z dnešního hlediska tedy mužeme říci, že Mises nemá pravdu, argumentuje-li obecně proti socialismu. Jeho kritika se vlastně vztahuje pouze k jedné možné formě organizace socialistického hospodářství, kterou dnes nazýváme centralizovaným modelem.  

Někdo by mohl dokonce namítnout, že ani proti centralizovanému modelu nejsou Misesovy argumenty oprávněné, protože i tam se zachovaly určité zbožní kategorie. Výrobní prostředky mají i v centralizovaném modelu své ceny a ekonomická kalkulace založená na srovnáni nákladu a výsledku v penežních jednotkách se zachovává. Tento argument by však nebyl oprávněný. V centralizovaném modelu skutečně neexistuje ekonomická kalkulace ve smyslu von Misesově, ponevadž ta za prvé predpokládá, že srovnáni výnosu a nákladu je jediným nebo alespon základním kritériem pro rozhodování o výrobě a použitých technologických procesech, a za druhé, ceny v nichž se kalkuluje, nemohou být libovolné, ale musí vyjadřovat míru omezenosti zdroju, vzhledem k preferencím spotřebitelu. Ani jedna z těchto dvou podmínek však v centralizovaném modelu není splněna. Rozhodnutí o výrobě a technologiích je dáno direktivním plánem a srovnávání nákladu a výnosu slouží prevážne jen jako kriterium pro hodnocení, nakolik se podnik drží plánovaných ukazatelu. Ceny výrobních prostředku jsou do znaěné míry stanoveny arbitrárně a nemohou být korigovány trhem, ponevadž trh byl v této oblasti zcela nahrazen systémem centrálního pridělování (MTZ). Cenám zustala pouze evidenční funkce a rozsáhlé diskuse o tzv. racionální cenové formuli ukázaly, že zcela ztratily funkci parametru pro optimální rozhodování. Jsou-li ceny deformovány, je sice možno náklady a výnosy počítat v peněžních jednotkách, ale ekonomické rozhodováni, které by se o takové propočty opíralo, by bylo rovnež deformováno, tj. nebylo by možno nalézt optimální rešení.

Tyto věci si naše ekonomická teorie již velmi dobře uvědomila, a to se projevilo v praktických návrzích nové soustavy řízení. Mužeme však proto říci, že jsme si závažnost von Misesových argumentu uvědomili do všech dusledku? Mám dojem, že nikoli. Rehabilitace tržních vztahu se u nás obvykle zduvodnuje tak, že daný stupen rozvoje výrobních sil si stále ješte vynucuje jejich existenci. Pokusy o omezování tržního mechanismu a jeho nahrazování direktivní řízením jsou tak výslovně nebo mlčky pokládány jen za "předběhnutí" společenského vývoje které musí být napraveno, dokud rozvoj výrobních sil nedosáhne dostatečného stupně.  

Avšak muže perspektivní rozvoj výrobních sil zmenit neco na argumentech von Misese? Jeho zduvodnování nutnosti funkce tržního mechanismu se opírá o tri body: 1. omezenost výrobních faktoru, 2. respektování principu maximalizace užitecnosti spotrebitele, 3. složitost delby práce ve spolecenském výrobním procesu.  

Jsou-li omezeny zdroje pro vyrobu a je-li velmi složitá dělba práce, pak nelze najít optimální využití zdroju, tj. takové využití, které by přineslo spotřebitelum maximální efekt při respektování jejich preferencí, bez tržního mechanismu. Je-li tento závěr správný a zdá se, že správný je, pak by další rozvoj výrobních sil mohl připravit podmínky pro odstranění tržního mechanismu jen tehdy, kdyby zdroje přestaly být omezené, nebo kdyby přestalo být nutné respektovat preference spotřebitelu (spotrebitel by neměl volbu - konzumoval by to, co mu bylo priděleno), takže by bylo lhostejno zda se omezenými zdroji plýtvá nebo ne, a konecně také tehdy, kdyby rozvoj výrobních sil vedl k tak výraznému zjednodušení vztahu v dělbě práce, že by bylo možno zvládnout (třeba pomocí dokonalých počítaču) centrální plánování in natura.  

Nezdá se, že by přinejmenším v dosud dohledné době bylo možno počítat s odstraněním omezenosti výrobních zdroju nebo s tak podstatným zjednodušením dělby práce, které by vyžadovalo centrální plánování in natura. A to, co bude za obdobím, do něhož mužeme dohlédnout, se muže opírat nejvýše o víru. Zustává snad již jediná možnost, a to, že nekdy v budoucnu budou lidé přisuzovat hmotné spotřebě tak malý význam, že si společnost bude moci dovolit, aby její ekonomika fungovala neefektívně, bude si moci dovolit plýtvat omezenými zdroji.  

Myslím, že na tyto závažné otázky nelze najít jednoduchou odpověd. Proto se mi zdá, že Misesuv článek (a ovšem celá na něj navazující diskuse, o které jsme se pro nedostatek místa nezminovali) znamená doposud velkou výzvu naší ekonomické teorii. Ovšem jen potud, pokud stojí o to uvažovat o budoucím vývoji forem ekonomické organizace spoleřnosti.

 

 

Designed and maintained by Oldrich Kyn - Copyright © 1997-2006.  All rights reserved.
Copyrights of signed articles, graphics, sounds and programs is held by the original authors.